Jedním ze stěžejních argumentů proti biopotravinám je jejich vysoká cena. Víme dobře, že ruční práce, pěstování bez nadbytečné chemie, poctivé výkupní ceny, to vše se v konečné cenovce odráží. Přesto ale raději častokrát koupíme konvenci, ta naši peněženku tolik nebolí... nebo ne? Pojďme se na to celé podívat ještě z trochu jiného úhlu.
Už několik let se řada vědců věnuje výpočtům opravdové ceny (nejen) potravin, tzv. True Cost Accounting7. Ne vše, co na první pohled vypadá levněji, totiž levnější doopravdy je. Je třeba vzít v potaz i následné náklady. Jedná se o prostředky, které jako společnost vynakládáme na nápravu škod způsobených současným konvenčním zemědělstvím. Patří do nich například ochrana a čištění vod, náprava důsledků splavování, nedostatku přirozené tvorby humusu a celkového snižování úrodnosti půdy. Opravy napáchaných škod, které vznikají vlivem neudržitelného hospodaření, platíme jako konzumenti také z našich peněženek – hradí je naše daně. Jsou to náklady nepřímé, a tak nás při nákupech tolik nebolí, přesto bychom si jich měli být vědomi. Dle studie8 je možné ušetřit až třetinu těchto nákladů, pokud budeme hospodařit plně v ekologickém režimu. A peníze, které se ušetří, můžeme využít úplně jinak.
Na stejném principu by se měli zamýšlet i samotní výrobci, nejen konzumenti, a vybírat pro své produkty dlouhodobě udržitelná řešení. Přidávání palmového oleje do potravin a balení do plastových obalů, všechna tato na první pohled „levná řešení“ ve výsledku lidstvo platí dvakrát. Jako kupující nás mnohé ovšem zajímá cena, kterou platíme okamžitě, u pokladny v obchodě. Mohou si bioprodukci dovolit platit samoživitelé, důchodci a další často skloňované skupiny spotřebitelů? I tady jsou zprávy spíše pozitivní.
Když se na průměrný nákupní koš čtyřčlenné rodiny díváme v poměru 1:1, tak bio vychází znatelně dráž. Pokud ale zapojíme zmiňované snížení spotřeby masa, ale také celkově zdravější stravu (více čerstvé zeleniny a ovoce, méně sladkostí) a vyškrtneme polotovary a slazené nápoje, vyjde nám při stejných nákladech zhruba 70 % nákupního seznamu v biokvalitě. A s přihlédnutím na následné náklady konvenčního zemědělství a zdravé stravovací návyky se tak udržitelné stravování v celkovém pohledu dostává na stejnou cenovou hladinu.