Šalvěj je odjakživa považována za magickou bylinku. Kouř ze šalvěje údajně odhání zlé duchy, proto se dodnes používá jako kadidlo a vykuřovadlo. Ve starém Římě používali šalvěj jako součást náboženských rituálů. Oblíbená tehdy byla i při hojení ran a také jako anestetikum. Ve středověku se z ní zase připravovala léčivá voda. Pochází z teplého Středomoří, ale najít ji můžeme v podstatě všude ve světě.

Největší hodnotou šalvěje je její antibakteriální účinek, proto je vhodná na vyplachování ústní dutiny při různých zánětech, při bolestech v krku, při kašli a také snižuje nadměrné pocení. Žvýkání čerstvých lístků zajistí svěží dech. Oblíbené jsou zejména čaje. Ty mohou pomoct třeba i při žaludečních potížích. Ženy mají šalvěj v oblibě také pro její účinky v období menstruace či přechodu. Pozor, nesmí se používat dlouhodobě – zadržuje v těle vodu a navíc obsahuje mírně jedovatý thujon. Těhotné a kojící matky i malé děti by se šalvěji měly vyhnout úplně. 

Odvar ze šalvěje může posloužit jako kloktadlo při zánětu mandlí, čaj zase jako obklad při poranění kůže. Ze šalvěje se díky jejím schopnostem dá vyrobit také domácí deodorant. Má také široké využití v kuchyni. Maso pečené s lístky šalvěje je neskutečně lahodné, stejně jako rybí polévka či nejrůznější saláty, pomazánky a paštiky. 

Název pochází z latinského salvere – léčit. Jedna středověká legenda říká, že touhou šalvěje je udělat člověka nesmrtelným. Listy šalvěje byly také považovány za symbol věčného života. 

bylinně | výrazně | kořeněně