Z paneláku přímo doprostřed polí a luk. I tak může vypadat cesta k biopěstování. Iva a Jan Křoustkovi začali na rodinných pozemcích v Hartmanicích (Pardubický kraj) hospodařit teprve na jaře 2020, ale s o to větší vervou se pustili do práce. Přestože oba stále pracují na částečný úvazek, našli v pěstování bylin pro SONNENTOR hlubší smysl. Je to příběh o probuzení nefalšované selské krve a o tom, jak se dá hospodařit tak, aby to bylo zdravé pro přírodu a krásné pro lidi.
JAKÉ BYLY VAŠE ZAČÁTKY A CO VÁS Z MĚSTA PŘIVEDLO ZPĚT K PŮDĚ?
Oba jsme s manželem ze selských rodů. Vyrostli jsme ale v paneláku ve městě, konkrétně v Chrudimi a ve Znojmě. Po svatbě jsme se nastěhovali do velkoměsta a chystali se žít městský život. Do našich plánů ale vstoupila nečekaná věc. Dnes už víme, že pro to existuje název – selská krev. Je to druh vášně k půdě, které prostě nelze odolat.
V roce 2014 jsme se nastěhovali do vesnice, kde je můj rod již od 16. století. Nikdo v rodinné selské tradici nepokračoval, pozemky byly propachtovány větší společnosti. Pět let jsme čekali na konec pachtu a v roce 2020 jsme konečně začali hospodařit. Co si budeme povídat, páté a šesté patro paneláku člověku na znalostech v oblasti ekologického zemědělství moc nepřidá, takže to zpočátku byla docela legrace. Nepoužívat chemii pro nás ale byla samozřejmost, ani by nás jiná volba nenapadla. Přestože je to velmi pracné, nelitujeme
KDY A JAK SE PROTLY VAŠE CESTY SE SONNENTOREM? CO PRO NÁS DNES PĚSTUJETE?
Jednoho dne jsme navštívili seminář „Staňte se pěstitelem SONNENTORU“ a od té doby jsme věděli, že tohle je naše cesta. Poprvé jsme bylinky dodali v létě 2023. Nyní na rozloze jednoho hektaru pěstujeme měsíček lékařský, meduňku lékařskou a šalvěj lékařskou.
KDO VŠECHNO ZA VAŠÍ ÚRODOU STOJÍ? POMÁHÁ VÁM RODINA?
O hospodářství se staráme s manželem, synem a strýcem Josefem. Naši rodiče nám zásadně pomohli s financováním našich snů, ať už to byla stavba domu nebo nákup strojů, a také s hlídáním vnoučat. Za to jsme jim obrovsky vděční.
JAKÝ MOMENT BĚHEM ROKU MÁTE ÚPLNĚ NEJRADĚJI?
Máme nejraději všechny naše bylinky, na poli jim to moc sluší. Úplně nejraději ale máme, když začíná nakvétat měsíček lékařský. Nejdříve to je jeden květ, další den třeba deset, pak padesát, a najednou jsou to tisíce oranžových sluníček. Jak se říká, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Takže ať je, jak je, jdeme na pole rádi.
NA VAŠICH POZEMCÍCH JSTE VYTVOŘILI NĚCO UNIKÁTNÍHO. MŮŽETE PŘIBLÍŽIT VÁŠ PROJEKT OBNOVY KRAJINY?
Naší největší realizací je soustava jedenácti tůní s obnoveným potokem. Odstranili jsme přes 300 metrů starých melioračních trubek, které krajinu vysoušely. Stali jsme se s tímto projektem dokonce finalisty soutěže Adapterra Awards za rok 2025 v kategorii Krajina.
Měli jsme v tomto štěstí, že jsme narazili na odborníka, který vášnivě miluje, když může vracet vodu krajině. Výrazné překážky jsme při realizaci nezaznamenali, vlastně to bylo docela prima dobrodružství.
JAKÝ MĚL TENTO KROK DOPAD NA MÍSTNÍ EKOSYSTÉM A BOJ S KLIMATICKOU ZMĚNOU?
Trochu sobecky musíme přiznat, že to mělo obrovský dopad hlavně na nás. Jako by se udál zázrak přímo před našima očima a intenzita toho dojmu stále zůstává. Je tady najednou spousta ptactva, srnky tam chodí pít, je zde vlhčí vzduch a půda je prosycená vodou. Teče tu potok, který tu ještě před nedávnem prostě nebyl.
Na polích máme všechna opatření na zmírnění dopadů klimatické změny – svejly, meze, remízky, větrolamy, travnaté údolnice i dělící biopásy. Hospodářství je protkáno polními cestami. Naše nově vybudovaná soustava tůní zpomaluje případné prudké srážky a zároveň funguje jako zásobárna vody. Udělali jsme, co je potřeba, takže máme ornou půdu v bezpečí. Zažili jsme už dvakrát povodně, přívalové srážky, kroupy i to, že nám bylinky v celé ploše zmrzly. Je to součást zemědělství, patří to k tomu. Někdy je to docela drsné, ale je to prostě příroda.
„Doporučujeme tůňku do každé rodiny – je to skvělá náplast na klimatický žal.“
S ČÍM SE VE SVÉ PRÁCI NEJVÍCE POTÝKÁTE?
Za největší problém považujeme to, že jsme se jako společnost nedokázali shodnout na tom, že je třeba se starat o přírodu s šetrností, která krajině prospívá a sluší. Z toho plynou všechny zbytečné překážky, které při hospodaření musíme překonávat. Není jich málo a opravdu jsou úplně zbytečné. Jednou se za sebou chceme otočit a říct si, že jsme byli prospěšní. Ve smyslu hesla: „Nebuď brzda. Není na co čekat, ideální den je dnes.“
ZEMĚDĚLSTVÍ PŘINÁŠÍ I NEČEKANÉ SITUACE. VZPOMENETE SI NA NĚJAKÝ ÚSMĚVNÝ MOMENT?
Pokud okopáváte na poli celé měsíce plevel motyčkou, získáte obrovskou sílu v rukou. Po sezóně jsme byli pozváni na noblesní svatbu do Prahy k lidem, pro které je důležitá udržitelnost. Jedlo se tedy bambusovými příbory. U slavnostního stolu jsem nejdříve zlomila vidličku já, u čehož jsem se v podstatě propadla do talíře. Za chvíli ji zlomil manžel. Bylo chvilku trapné ticho, načež jsme vysvětlili, že jsme ekologičtí zemědělci. Dali nám nové vidličky, ale ty také nevydržely. Nevím kde, ale vyhrabali pak někde hliníkové. Dost si nás potom fotili.
ČEHO SI NA NAŠEM SPOLEČNÉM PARTNERSTVÍ CENÍTE NEJVÍCE?
Jsme rádi, že jsme schopni se díky SONNENTORU zemědělstvím částečně živit.
