Janíček Vít

Vít Janíček spolupracuje se SONNENTOREM už víc než šestadvacet let. S rodinou žije v malé vísce Kozojídky rozprostírající se na úpatí Bílých Karpat. V krásné krajině toku říčky Veličky se rozprostírají pozemky s bylinkami, které voní do širokého okolí. Jsou to meduňka, šalvěj, máta, někdy yzop a sléz.

JAK JSTE SE VLASTNĚ DOSTAL K ZEMĚDĚLSTVÍ?

Od dětství jsem byl zvyklý pracovat na záhumence, která patřila rodičům. Dědeček z tatínkovy strany dokonce vlastnil statek v nedalekém Veselí nad Moravou. Člověk by mohl usuzovat, že práce na poli pro mě byla přirozenou volbou. Ale nebylo tomu tak. Práce s motykou mě tenkrát nebavila. K biozemědělství mě přivedla až náhoda. Můj strýc, pan Pavlica, byl na začátku devadesátých let jedním z prvních dodavatelů bylin pro rodící se firmu SONNENTOR. Průkopník na poli ekologického zemědělství a nadšenec. Zkoušel to tak, jak bylo zvykem dřív: bez zbytečné chemie, s pokorou a úctou k půdě. Jednoho roku měl strýc zasazený měsíček a mátu, odjel však na dovolenou a potřeboval někoho, kdo by bylinky posbíral a usušil je. A právě tehdy se začal psát můj příběh coby pěstitele SONNENTORU.

CO VÁS PŘIMĚLO JÍT CESTOU BIOPRODUKCE?

Měsíček a mátu jsem tehdy posbíral a usušil já. Bylinky jsem měl doma a Tomáš Mitáček, zakladatel SONNENTORU, si pro ně přijel. Ještě dnes vzpomínám, že na mě udělal velký dojem. Vše, co o biozemědělství vyprávěl, mi dávalo smysl. Uvědomil jsem si, že bio vlastně není nic nového. Ve své podstatě „jen“ navazuje na práci sedláků, kteří byli o svou půdu připraveni minulým režimem. Slovo dalo slovo a já se do pěstování bylin pustil také. Biozemědělství bylo pro mě od začátku jedinou možnou cestou. V posledních letech jsem se začal věnovat i včelaření a právě na včelách pozoruji, jaký dopad na jejich zdravotní stav mohou mít látky používané v konvenčním zemědělství. Tomuto způsobu obhospodařování půdy nerozumím. Nelíbí se mi nepřiměřené vyčerpávání půdy a likvidace živých organismů, ke kterým nutně dochází.

MÁ PĚSTOVÁNÍ BYLINEK NĚJAKÁ SPECIFIKA?

I přesto, že je pěstování v biorežimu často riskantní podnik, neměnil bych. Práci s bylinkami jsem si zamiloval. O tom, že každá rostlina má svá specifika, se přesvědčuji neustále. Ze začátku jsem si nevšiml, když bylo s bylinkou něco jinak. To jsem se naučil vnímat až v průběhu let. Každému, kdo má chuť s pěstováním začít, doporučuji, ať se nebojí a pustí se do práce. Stojí to za to. Tuhle práci ale nelze dělat jinak než s láskou a radostí. Pozná se to pak na výsledku.

JE TO TEDY SPÍŠ KONÍČEK NEŽ PRÁCE?

Pěstování bylin není moje jedinná výdělečná činnost. Chodím i do zaměstnání. S manželkou máme čtyři děti a zajistit příjem pro početnou rodinu nebylo vždy jednoduché. Hospodaříme navíc jen na malém políčku, a úrody tím pádem není tolik. Tento dvojí život vedu už víc než čtvrt století a stále mě to baví. Na poli mi také vždy ochotně vypomohou synové. O to víc je práce veselejší a dá se snadněji zvládnout. Párkrát samozřejmě přišly chvíle, kdy jsem přemýšlel, že skončím. Ale především manželka mě vždy přesvědčila, abych v pěstování bylinek pokračoval.

CO VÁM NEJVÍCE POMÁHÁ?

Velkým povzbuzením pro nás bývá setkání pěstitelů, které SONNENTOR každoročně pořádá. Když se vrátíme domů, žena se na mě vždy podívá a s dojetím řekne, že s pěstováním nemůžeme přestat, že v tom musíme pokračovat. Dám jí za pravdu a na další rok je rozhodnuto. Díky setkání pěstitelů se můžeme potkat s dalšími nadšenci pro ekologické zemědělství, vyměnit si poznatky a dozvědět se spoustu nových informací. Právě tohle setkání nás vždy namotivuje do další práce. Vztah s některými pěstiteli dokonce přerostl i v osobní přátelství. Nejvíc v kontaktu jsem s Josefem Šulcem. Moc si ho vážím a obdivuji jeho píli a pracovitost.