Zmínky o anýzu datujeme do roku 1500 před Kristem. Starověcí Egypťané jej tehdy používali proti uštknutím hadem i trávícím potížím. Ve svých spisech ho chválil dokonce i samotný Hippokrates. Původně tedy anýz pochází z Egypta a Malé Asie, v Evropě bychom jeho kořeny hledali ve východním Středomoří, konkrétně v Chorvatsku a Albánii. 

Anýz může napomáhat laktaci, podporovat normální trávení i normální funkci dýchacího systému.

Díky svému charakteristickému aromatu je anýz oblíbeným kořením do jídla i přísadou do parfémů, esenciálních olejů či ústních vod. Jeho intenzivní sladká chuť je velice specifická a nemusí tak sednout úplně všem. Dalo by se říct, že připomíná chuť  lékořice. Anýz skvěle dochutí sladká jídla, například koláče, cukrovinky nebo sušenky. Používá se také ke zjemnění chuti chleba. Pro jeho omamnou vůni je také často přidáván do alkoholických likérů. 

Lidé ve středověku věřili, že silné aroma anýzu dokáže vyléčit mor. Doslova by prý měl jeho pach přebít pach smrti. 

výrazně | nasládle