Majoránka pochází ze Středomoří a Blízkého východu, konkrétně z Persie. Ve starověkém Egyptě byla považována za posvátnou rostlinu a používala se při balzamování. V antickém Řecku a Římě byla symbolem štěstí a  harmonie; v těchto kulturách se často používala při svatebních obřadech a slavnostech. Ve středověku se majoránka dostala do Evropy, kde se rychle rozšířila a začala se používat v kuchyni a medicíně.

Majoránka může přispívat k normálnímu trávení a normální funkci střevního traktu. Tradičně je spojována také s podporou normální funkce jater a přirozenými procesy pročištění organismu. Díky obsahu antioxidantů může pomáhat chránit buňky před oxidačním stresem a podporovat přirozenou obranyschopnost. Některé její složky mohou zároveň přispívat k normální hladině cukru v krvi a podílet se na přenosu nervových impulsů a svalových kontrakcích.

Majoránka má příjemně aromatickou chuť a je základem evropské kuchyně, zejména ve středomořských a středoevropských pokrmech. Používá se do polévek, omáček, marinád a masových pokrmů. V české kuchyni je nezbytná třeba v  bramboračce, guláši nebo jitrnicích. Pro výše popsané zdravotní účinky se užívá i čaj z majoránky nebo olej. Majoránka se také objevuje v přírodních kosmetických přípravcích.

Říká se, že majoránka byla podle řecké mytologie darována bohyní Afroditou jako symbol lásky a štěstí. Věřilo se, že ti, kdo ji pěstují, přivolávají do svého života radost a pohodu. V některých kulturách si lidé přivazovali větvičky majoránky k zápěstí pro ochranu před negativními vlivy.

výrazně | nasládle | bylinně