Staří Řekové a Římané užívali řebříček hlavně k hojení ran svých zraněných vojáků. V dávné Číně jím zase potlačovali záněty a menstruační potíže, v Indii i horečky. Řebříček byl oblíbený také u Indiánů. Byl obsažen také v nápoji Aqua vitae – Živá voda. V historii byl řebříček velký cestovatel –pochází z Evropy a Asie, ale dnes jej najdeme i v Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu.

Řebříček může přispívat k normální funkci močových cest a ledvin a podporovat normální trávení. Tradičně je také spojován s normální funkcí dýchacího systému a normální činností cévní soustavy. Některé jeho složky mohou napomáhat metabolismu tuků, kontrole hladiny cholesterolu v krvi a udržování tělesné hmotnosti. Řebříček může rovněž podporovat menstruační komfort.

Díky vonným látkám, které obsahuje, se používá například do koupelí. Listy se používají také do salátů a polévek a vyznačují se hořkou chutí. Využívá se také při výrobě likérů. Řebříček se dá pít jako čaj, ale také inhalovat. Vyrobit se dá i hojivá mastička smícháním řebříčku, včelího vosku a kvalitního oleje.

Jeho latinský název připomíná jméno bájného Achillea a má to svůj důvod. Mýtický hrdina Achilles podle Homérovy Iliady v trojské válce ošetřil zraněného Patrokla právě řebříčkem. Další z legend říká, že při dobývání Tróji trefil krásný Paris Achilla do paty otráveným šípem, čímž jej smrtelně zranil a ten dostal od bohyně Afrodity řebříček. I v české lidové moudrosti je řebříček známý jako Achillova bylina. 

kořeněně | trpce