Skořice je jedním z nejstarších a nejcennějších koření světa. Pochází z kůry stromů rodu Cinnamomum, které rostou především v tropických oblastech, jako je Srí Lanka, Indie nebo Čína. Historie skořice sahá až do starověkého Egypta, kde byla ceněna jako luxusní zboží a používala se při balzamování. V antice byla považována za dar bohů a symbol bohatství. Ve středověku patřila mezi nejžádanější koření, které bylo dostupné jen těm nejbohatším.

Skořice není jen lahodné koření, ale také přírodní léčivý prostředek. Může přispívat k normálnímu trávení, podporovat normální činnost střev a žaludku. Díky obsahu antioxidantů může napomáhat ochraně buněk před oxidačním stresem. Může podporovat normální činnost cévní soustavy a kardiovaskulárního systému včetně udržení normální hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Tradičně je spojována s osvěžením těla, podporou normální funkce dýchacího systému i funkce reprodukční a močové soustavy. Může přispívat k normálnímu stavu pokožky a sliznic, napomoct od pocitu těžkých nohou a k celkové vitalitě organismu.

V kuchyni má skořice nespočet využití. Je neodmyslitelnou součástí pečení, zvláště v období Vánoc, kdy dodává svátečnímu cukroví typickou vůni a chuť. Výborně se hodí do sladkých pokrmů, jako jsou koláče, dezerty, kaše či ovocné kompoty, ale také do teplých nápojů, jako je svařené víno, čaj nebo horká čokoláda. Méně známé je její využití ve slaných pokrmech, například v indické nebo blízkovýchodní kuchyni, kde se přidává do kari, omáček nebo marinád. Skořice se také často využívá v kosmetice a aromaterapii. Její olej se používá v péči o pleť či vlasy. Navíc její vůně údajně zlepšuje náladu a dodává pocit tepla a pohody.

Zajímavostí je, že existují dva hlavní druhy skořice – cejlonská a čínská (Cassia). Cejlonská skořice, označovaná také jako „pravá skořice“, má jemnější chuť a je považována za kvalitnější. Čínská skořice má intenzivnější chuť, ale obsahuje více kumarinu, látky, která může být při vysoké konzumaci škodlivá.

nasládle | výrazně | trpce