Hřebíček pochází z Indonésie, velmi oblíbený byl pár stovek let před naším letopočtem také v Číně. Zdejší dvořané si jej dávali do úst na osvěžení dechu. Díky arabským obchodníkům se pak dostal i k nám do Evropy, kde se stal velice ceněným kořením i léčivým prostředkem. 

Hřebíček může přispívat k normálnímu trávení a podporovat také chuť k jídlu. Díky obsahu antioxidantů může pomáhat chránit buňky před oxidačním stresem. Tradičně je spojován také s podporou normální činnosti kardiovaskulárního systému a krevního oběhu, což může souviset s lepším prokrvením organismu. Zároveň může přispívat k normální funkci dýchacího systému a je někdy spojován i s podporou libida.

Hřebíček je všestranný pomocník. Najdete ho například i v kosmetice. Účinně odpuzuje hmyz a používá se i na hmyzí kousnutí. V kuchyni ho najdeme kromě hřebíčkového čaje nebo odvaru hlavně ve formě koření. Přidává se do punče, svařeného vína, kompotů i dezertů. Hřebíček zastrčený do cibule je často vařen v polévce nebo s rýží pro vylepšení chuti. Hodí se k  rybám, kuřecímu masu a je charakteristický hlavně pro arabskou a indickou kuchyni.

Jak již bylo zmíněno výše, hřebíček se v Číně používal hlavně k osvěžení dechu. Díky vábně vonícímu dechu se totiž mohli dvořané zapojit do rozhovoru s lidmi z  vyšších kruhů či se samotným císařem. 

výrazně | ostře | nasládle