© SONNENTOR

Bio má svou cenu

Se slovíčkem bio se mnozí z nás v posledních letech setkávají čím dál častěji. Ale co to vlastně znamená a v čem se bioprodukty liší?
© SONNENTOR

Historie bioproduktů tak, jak je dnes známe, se začala psát v průběhu osmdesátých let a jejich pomyslnou kolébkou je Rakousko. Právě tam byla v roce 1985 vydána první závazná právní norma upravující ekologické zemědělství. Následně byly obdobné zákony týkající se biopotravin vydány i v dalších zemích (např. v Dánsku, Francii, Švýcarsku atd.).

Aby bylo možné odlišit biopotraviny od potravin konvenčních, musí být povinně označeny logem. Jeho součástí je i kód kontrolní organizace, která dohlíží na to, aby tyto biopotraviny splňovaly všechny normy stanovené zákonem. U loga je také uvedeno, zda se jedná o produkci EU, respektive mimo ni.

Důležitá je i možnost udat zemi původu. To lze v případě, kdy 98 % suroviny pochází z uvedené země. Jedná se tedy o údaj, který se vztahuje výlučně k původu suroviny a netýká se jejího zpracování ani balení.

Konvenční vs. ekologické zemědělství

Základním rozdílem mezi biopotravinami a potravinami konvenčními je, že v ekologickém zemědělství nejsou používána průmyslová hnojiva a syntetické pesticidy.

© SONNENTOR

Jedním z nejvážnějších dopadů aplikace průmyslových hnojiv je postupné snižování obsahu půdní organické hmoty a její kvality, snížení půdní mikrobiální aktivity a následná neschopnost půdy odolávat erozi. Průmyslovými hnojivy jsou do půdy dodávány také dusíkaté látky a fosfáty (zejména ledek sodný, amonný a draselný), které jsou nejčastější příčinou chemické kontaminace vody.    

Pesticidy jsou obecně látky, které jsou určeny k tlumení chorob rostlin, hubení plevelů, plísní a živočišných škůdců. Podle jejich určení je dělíme do několika skupin. Například herbicidy slouží k hubení rostlin, insekticidy jsou určeny k hubení hmyzu, akaricidy proti roztočům atd.

Používání pesticidů v konvenčním zemědělství vede k mnoha negativním jevům, jako je úhyn včel, zamořování půdy a průsaky těchto látek do podzemních vod. 

Vždy existují různé cesty

Jednou z metod, které ekologičtí zemědělci používají k zachování a zlepšení zdraví půdy, je pestrý osevní postup čili racionální střídání plodin. Díky němu dochází mimojiné k narušení životního cyklu plevelů a škůdců a také k doplnění potřebných živin v půdě.

© SONNENTOR

Namísto průmyslových hnojiv používají hnojiva přírodního původu jako chlévský hnůj, kompost nebo močůvku. Právě proto bývá na ekologických farmách propojena rostlinná produkce s živočišnou. V ekologickém zemědělství, nejen po sklizni, bývají na pole vysévány plodiny tzv. zeleného hnojení. Často to bývají různé meziplodiny, které přispívají k ochraně půdy před erozí a vyplavováním živin. 

Mnoho postupů, které zvyšují produktivitu v ekologickém zemědělství, současně pozitivně ovlivňují rozvoj další fauny a flóry a pomáhají zachovávat přirozenou biodiverzitu.

Používáním statkových hnojiv se zvyšuje koncentrace mikroorganismů, žížal, pavouků a brouků v půdě. Větší pestrost osevních postupů a pravidelné střídání obilovin, okopanin, luštěnin a pícnin včetně používání většího spektra odrůd vede také k větší biodiverzitě.

Systémy ekologického zemědělství pomáhají udržovat a často i zlepšovat kvalitu vody tím, že nepoužívají lehce rozpustná syntetická hnojiva běžně používaná v konvenčním zemědělství, které by jinak ve vodách skončily. 

© SONNENTOR

Díky nižším dávkám a organické formě hnojení v ekologickém zemědělství se snižuje i riziko nadměrného přemnožení řas a sinic způsobeného průsakem či splachem živin do vody.

Dalším pozitivem je, že v ekologickém zemědělství je striktně zakázáno používání geneticky modifikovaných organismů. GMO je úplně vyloučeno, a to se týká použití osiv i sadby. V biopotravinách také nenajdete žádné přídatné látky, jako jsou umělá barviva, stabilizátory nebo konzervanty.

Jsme na jedné lodi

© SONNENTOR

Právě kvůli postupům šetrnějším k životnímu prostředí jsou biopotraviny o poznání dražší než konvenčně vyráběné produkty.

Ekozemědělci dosahují nižších výnosů plodin a nižší užitkovosti hospodářských zvířat. Navíc využívají více manuální a mechanickou práci, která je samozřejmě dražší než chemické postupy. Dá se říci, že cena bioproduktu odráží jeho poctivost, tedy absenci chemických aditiv či konzervantů a svědomitou práci biozemědělců. Za vyšší cenou je třeba vidět právě onen ekologický bonus a lze ji brát jako poděkování nebo jako „tringelt“ za environmentálně odpovědné chování producenta. Koneckonců, Země je společným a jediným domovem nás všech.

Ekologické zemědělství pro nás není módní vlnou, ale jedinou možnou alternativou k zemědělské velkoprodukci, která je neudržitelná. Dlouhodobě se snažíme jít cestou inovací. Jsme přesvědčeni, že ekologie, ekonomie a sociální ohled se vzájemně nevylučují.

Podívejte se, jak se to projevuje v našem podnikání.