Sušíme bylinky

Bylinky v sezóně rostou i kvetou bujně a bohatě. Sběr léčivých rostlin je účinným aktivním odpočinkem, jak se říká, člověk si vyčistí hlavu. Abychom mohli jejich sílu využívat i v době jejich vegetačního klidu, tak si je uskladníme na ,,horší časy‟. To můžeme udělat různými způsoby. Některým bylinkám svědčí sušení, jiným mražení nebo nakládání do oleje či alkoholu. A právě o prvním zmíněném si dnes můžete přečíst více.

Ať už budeme sbírat bylinky na zahradě nebo v přírodě, měli bychom je sbírat v souladu s přírodou. Velmi důležité je znát samotnou bylinku. Některé mají více obsahových látek nahromaděných v listech, jiné v květech, plodech nebo kořenech. U sklizní mimo naši zahradu je třeba dbát i na to, jestli je pozemek veřejný a mít na paměti, že nelze vstupovat na pozemky soukromé! Bylinky také sbíráme vždy v čistém prostředí. Sbíráme je za suchého počasí, nejlépe po vyschnutí ranní rosy. Sbíráme do košíku nebo plátýnka, aby se bylinky nepomačkaly a nezapařily. Nesklízejte bylinku úplně celou, ať může dělat radost i v dalších letech a jiným bylinkářům. Ve zkratce:

Listy můžeme sbírat po celou vegetační dobu - zcela vyvinuté a nepoškozené.
Květy sbíráme těsně před plným rozkvětem nebo i v plném květu. Ne však odkvetlé, nebo když už začínají vytvářet plody.
Nať sbíráme celou, ať už kvetoucí nebo ještě před květem. Sbíráme sečením nebo stříháním, ale jen vrchní část rostliny bez dřevnatých částí.
Kořeny sbíráme na jaře, kdy ještě nezačala jejich vegetace nebo na podzim, kdy už vegetace končí.
Plody a semena sbíráme v zásadě dobře vyvinuté, zdravé, neporušené, čisté. Nedozrálé, přezrálé, napadené chorobami či škůdci se nesbírají. Prakticky sbíráme v době zralosti.

Před samotným sušením odstraníme z bylinek příměsi, které se nám při sklizni do košíčku dostali: tráva, suché lístečky, broučci. Poslední jmenované netřeba složitě odstraňovat, stačí, když bylinky necháme rozprostřeny na papíře, brouci sami vylezou. Listy, květy a nať před sušením nikdy neoplachujeme. Vytvořili bychom tak podmínky pro plesnivění. Prach odstraníme protřepáním. Kořeny očistíme od zeminy, opláchneme a necháme osušit.

Bylinky nikdy nesušíme na přímém slunci. Svědčí jim tmavé, teplé, suché a dobře větrané místo. Může to být například v podkroví na sítech nebo rozložené na papíře v tenké vrstvičce, aby se bylinky nezapařily a nezačaly plesnivět. Nebo můžete bylinky svázat do svazků a pověsit je na šňůru nebo hole. Ideální teplota pro sušení je do 40 ˚C. Kořeny a plody sušíme při vyšší teplotě, do 60 ˚C. Proudění vzduchu je také velmi důležité, proto třeba řádně větrat, aby se dobře odváděla vlhkost. Sušení urychlíme i opatrným obracením bylinky. Čím rychleji bylinku usušíme, tím bude voňavější. Pokud nemáme nasbírané bylinky příliš mnoho, je možné ji usušit i v domácích sušičkách. Aroma některých bylinek (dobromysl, mateřídouška nebo třeba majoránka) sušením získává ještě více na intenzitě.

Dobře usušená bylinka není vláčná, krásně praská a šustí. Tehdy je čas ji uskladnit. Skladujeme nejlépe ve skleněném poháru s uzávěrem, plechové krabičce nebo v potravinářské dózičce, a uložíme na místo, kde neproniká sluníčko, nejlépe do skříňky. Bylinky si označíme a pak už jen vychutnáváme tyto krásné voňavé dary přírody.