Jaro se probouzí a s ním i včelky. Ty začínají vylétávat za prvním pylem a pro vodu. Včelí matky už zakládají nový život, nehledě na to, jestli je teplota ještě pod bodem mrazu. Neorientují se totiž podle ní, ale podle sluníčka. A pak už jede všechno na plné obrátky a včelí společenství roste. V plné síle je v úle až 60 000 jedinců.
Občas včelky umí odpočívat ve svých buňkách nebo se na cestě zpět do úlu vydýchají někde na slunném místě. S takovou náloží pylu, kterou si nesou na nožkách, a mnohdy i s plným medným váčkem nektaru není ani divu, že občas i únavou padnou těsně před úlem k zemi.
Včely nikdy nespí… ano, ani v zimě, jak by se možná mohlo zdát. V úle je zkrátka stále rušno, život se tam nikdy nezastaví. Ale nedej bože aby se ale včely nudily, to je zaděláno na malér, rojovou náladu už včelař jen těžce uklidní, to mu pak včely zkrátka uletí. No a nejen proto musí včelaři ke svým bzučícím kámoškám tak často, jak to jen jde. A to je panečku balzám na nervy!
