Černý pepř ve středověku sloužil jako cenné platidlo, dnes patří k nejpoužívanějším kořením nejen naší kuchyně. Černé kuličky, které umí pěkně rozpálit omáčky, vývary i steaky, jsou plody liány s názvem piper nigrum, česky pepřovník. Dlouhověká, stálezelená rostlina tak trochu připomínající „náš“ chmel je pěstovaná v tropech a subtropech. Typicky peprnou chuť mu propůjčuje látka zvaná piperin. Příjemný tanec na jazyku ale zaručí nejen černá obdoba tohoto koření, svět pepře je totiž mnohem barevnější.
Není pepř jako pepř
Plody pepřovníku se totiž dají sklidit v různých stádiích zrání. Vedle černého pepře, který vzniká fermentováním nedozrálých bobulí, se běžně setkáte s pepřem zeleným (usušené nedozrálé bobule s jemnější, lehce citronovou chutí) a bílým (zralé bobule zbavené slupky, mají ovocný nádech a dlouhotrvající ostrost). Do oblíbené směsi „čtyř pepřů“ se přidává i pepř růžový. Ten je módní přísadou kuchařů, nicméně se jedná o plody jiné rostliny, a to jihoamerického pepřovce, který s klasickým pepřem vlastně příbuzný vůbec není.
Nečekaná kombinace
Pepř v kuchyni umí zazářit jako sólo, nicméně je také dobrým parťákem jiných koření. Například kurkuma bez něj nedá ani ránu, pepř totiž napomáhá vstřebávání blahodárného kurkuminu. Právě proto ho můžete, možná trochu překvapivě, najít v našich kurkumových čajích nebo oblíbeném Kurkuma Latte.
Černé zlato však hraje prim i v dalších směsích. Tou nejnovější je výrazná kombinace s citronem. Citronový pepř se postará o pikantnost i svěžest, a rozehraje tak dokonalou symfonii na každém talíři, ať už se rozhodnete pro pořádnou flákotu, jemnou rybu, křehké kuřecí či pečenou zeleninu.
Při výběru bylin i koření dbá SONENNTOR na plně dohledatelný původ a transparentní zpracování suroviny. Právě proto dobře víme, kde náš pepř roste: ten černý převážně v rámci pěstitelského projektu v Tanzanii. O přímém obchodu všeobecně se můžete více dočíst i tady.
